O Malawi

David Livingstone, slavný cestovatel, byl prvním Evropanem, který došel 16. září 1859 po proudu řeky Shire k velkému jezeru. Chtěl se zeptat černochů z kmene Čeva, jak se modravá vodní plocha jmenuje, ale neznal jejich jazyk. Ukazoval proto rukou tak dlouho na jezero, až se domorodci dovtípili a začali vykřikovat: "Ňaža! Ňaža!" Livingstone neváhal a pojmenoval nově objevené jezero Njasa. A tak vznikl jeden z největších názvoslovných omylů. Ňaža totiž v jazyce Čevů znamená jezero. To ovšem nebránilo tomu, aby se v mapách po dlouhý čas objevoval název Njasa a pro území ležící při jeho březích Njasko (též Ňasa a Ňasko, anglicky Nyasa a Nyasaland). Správný název jezera i státu je však Malawi, což znamená "paprsek světla procházející mlhou".


Jezero Malawi je svojí rozlohou 29 604 km2 třetí největší v Africe po jezerech Ukerewe (Viktoriino) a Tanganika. Jeho délka přesahuje 570 km a v nejširším místě je asi 80 km široké. Vyplňuje hluboké tektonické údolí, součást Velké příkopové propadliny a jeho největší známá hloubka činí 704 metrů, což jezero řadí na čtvrté místo na světě.
Skoro celé jezero leží na území státu Malawi, kterému dalo své jméno, a tvoří pětinu jeho plochy. Pouze východního pobřeží zčásti patří Mosambiku a částečně tvoří i hranici Tanzanie. Z jižního cípu jezera vytéká jediná řeka Shire, známá množstvím vodopádů, která je velkým levostranným přítokem Zambezi. Jezero je proslulé množstvím krokodýlů, vodního ptactva i ryb. Díky velkému počtu exotických druhů, z nichž 350 je endemických, patří Malawi k největším exportérům akvarijních rybiček na světě.
Západní pobřeží, z něhož strmě vystupují plošinatá pohoří do výšky přes 2 500 metrů, tvoří převážně desítky kilometrů dlouhé písčité pláže. Byli z nich odstraněni krokodýlové, a tak zde vyrostla turistická letoviska. Z nejznámějších lze jmenovat Salimu, Nkhata Bay či Livingstonii. Návštěvníky přivítá příjemné podnebí s průměrnými teplotami kolem 24° C a díky srážkovému stínu i malému množství srážek. Jejich roční úhrn činí 600 mm, tedy stejné množství jako v okolí Prahy. Rovněž teplota vody se celoročně pohybuje mezi 24° C až 28° C. Nejoblíbenější turistickou atrakcí je potápění: reklamní nápisy potápěčských škol lákají v každém pobřežním městečku.

 

 

 

Je zřejmé, že v obrovském ploše jezera Malawi je množství odlišných prostředí. Lidská tendence třídit, se často projevuje uměle, přesto následující rozdělení do sedmi prostředí, dříve publikovaných na začátku šedesátých let, poskytuje nejlepší přehled. Znalost jednotlivých prostředí umožní akvaristovi zařídit si akvárium co nejpřirozeněji. Jezero Malawi možná působí dojmem, že jeho pobřeží je tvořené hlavně útesy. Naopak, i když většina okrasných ryb je přivážená ze skalnatých oblastí, většina pobřeží (asi 70%) je tvořená pozvolna klesajícími písečnými zónami. Zatímco cichlidy skupiny "Mbuna" se v těchto oblastech vyskytují jen zřídka, "písečné cichlidy" skupiny"Utaka" jsou právě tady doma. Zvlášť Lethrinops spp. (Lethrinops, Taeniolethrinops, Tramitichromis), a mnoho Nyassachromis se vyskytují ve velkých skupinách nad písečným dnem. Na mnohých místech je možné vidět kolonie ryb, kde stovky samců plavají vedle sebe ve svých teritoriích nebo písečných hnízdech, a všichni se snaží upoutat pozornost samic. Některá místa mohou byt zarostlé i rostlinami tvořícími typické houštiny nebo podvodní louky (Valisneria, Ceratophyllum, Miriophyllum, Elodea). Tady žijí dravé druhy ryb, čekající na svoji kořist (Dimidiochromis compressiceps, Hemitilapia oxyrhynneus).Písečné druhy nejsou tak barevné jako druhy žijící ve skalnatých nebo přechodových částech.

 

Skalné pobřeží není odlišné jenom opticky, ale taky množství zde žijících druhů se hodně odlišuje od výše zmiňovaných písečných zón. Toto je hlavní přirozené prostředí většiny druhů chycených pro obchod s okrasnými rybami. Přesto, celková část pokrytá skalami nebo kameny v Jezeře Malawi, zabírá dohromady jenom méně jako 5% potenciální plochy vhodné pro život ryb. Navzdory tomu, prakticky všechny "Mbuna" druhy se nacházejí v skalných regionech. Ale nacházejí se zde taky různé druhy skupiny "Utaka". Žijí tu hlavně druhy, které jsou specializované na rostlinou potravu. Podobné zóny jsou jen slabě ohraničené. V obou jsou jako potrava k dispozici volně ležící usazeniny s organismy. Tyto oblasti patří k biotopům nejbohatším na druhy protože jsou "křižovatkou" mezi písečnými a skalnými zónami často poskytují domov pro velké množství druhů. Zbývající čtyři prostředí jsou pro akvaristy méně důležité. Otevřená voda, tzv. Pelagial se rozlišuje na otevřenou vodu ohraničenou pobřežím a hlubokomořské prostředí (otevřená voda vzdálená od pobřeží). Jednoduše řečeno, poslední zóna je obývaná jen druhy které nepatří mezi cichlidy ale mezi sardely.


(Engraulicypris sardella - malawská sardela)

Takzvaná skupina "Utaka" (Copadichromis) též obývá otevřné vody, ale tento druh zůstáva jen v otevřených vodách ohraničených pevninou. Rozmnožování ryb z tohoto prostředí držených v zajetí (Copadichromis) je jednoduché ve velkých akaváriích s dostatkom prostoru na plávání a skalnou zadní stěnou. Navzdory tom, většina importovaných Copadichromis může být trvale chovaná v standardním akváriu Velmi zvláštní prostředí je tvořeno hlubokými vodními zónami. Za ně se považují hloubky nad 30 metrů a v Jezeře Malawi se to pohybuje okolo 200-250 metrů. Navíc je v hloubkách přežití vyžších organismů nemožné, protože voda je kontaminovaná jedovatým sirovodíkem. V hlubokých zónách žijí hlavně představitelé druhu Diplotaxodon, Alticorpus, Pallidochromis a několik Rhamphochromis. Zvlášť chutné Rhamphochromis a Diplotaxodon jsou často chytané rybáři. Alticorpus jsou chytané v hloubkách kolem 160 metrů. Žádné z hlubokovodních ryb nejsou pro akvaristiku zajímavé. Poslední prostředí je tvořeno ústím řek a vodními travinami u pobřeží. Je charakteristické bažinatým dnem, které bylo přineseno velkými proudy řek. Zbytky organických částí způsobují temné zbarvení a malou průhlednost vody. V těchto oblastech se nenacházejí jen druhy žijící v řekách tekoucích do Jezera Malawi (Tilapia, Astatotilapia, Serranochromis), ale taky zástupci skupiny "Utaka". Vývozci okrasných ryb se vyhýbají těmto oblastem protože jsou obvykle nevýnosné.

První skupina, Mbuna, mají silně torpédovitý tvar. Tato ryba potřebuje prostorné akvárium s množstvím kamení a skal ve kterých najde velké množství úkrytů. Dominantní samci si často vytvářejí svá teritoria, která pak velice tvrdě hlídají i za cenu nějaké rvačky. Výjimku tvoří samice, které v době tření mají do takového teritoria volný přístup , ale pouze na krátkou, dobu to znamená jen po dobu tření. Když samice dokončí kladení jiker a pozbírá je do tlamy. Potom začne samec vylučovat sperma a samice v domnění že to jsou jikry sperma opět bere do tlamy a tak se její jikry oplodní. Po tomto aktu samice odplave a samec si opět stráží svoje území. Základní a nejznámější druhy této skupiny jsou Labidochromis, Pseudotropheus, a Melanochromis.


Do druhé skupiny ryb patří druh Haplochromis. Zahrnuje také druh Aulonocara, Nimbochromis, Copadichromis, Protomelas,Sciaenochromis a mnohé další. Tyto ryby jsou tvarované jinak než mbuny. Haplochromis mají tělo mnohem vyšší a jsou svisle ztlačené. Samice jsou obvykle nevýrazné. Pestřejší zabarvení mají samci těchto druhů. Tyto ryby mohou žít v hlubší vodě než mbuny, ale vytírají se také blízko břehu. Právě tvar jejich těla jim umožňuje najít útočiště v travnatých oblastech jezera. Haplochromines jsou i masožravci, kdežto mbuny jsou většinou býložravci.